Protossové jsou mimozemskou rasou humanoidù pocházející z planety Aiur. Aèkoliv bylo nìkolik z nich zkoumáno teranskými biology, následující zpráva je kompilát ovìøených teorií, domìnek a informací poskytnutých samotnými Protossy.

Protossové jako samostatný druh existují u¾ velmi dlouho, minimálnì nìkolik tisíc pozemských let, ale pravdìpodobnìji se stáøí jejich druhu poèítá na statisíce let. Do jejich vývoje zasáhla jiná mimozemská inteligentní rasa oznaèovaná jako Xel'Naga. Rozsah zmìn provedených touto rasou není znám, ale domníváme se, se dr¾el ji¾ vyvinutých znakù, které rozvinul témìø k dokonalosti, a naopak potlaèil nebo odstranil ne¾ádoucí jevy, ke kterým ve vývoji došlo.

Protossové jsou tvorové s humaniodní stavou tìla - trup obsahující dùle¾ité orgány je spojen s hlavou pomìrnì tenkým krkem, dva páry konèetin, horní vycházející se stran trupu slou¾ící k manipulaci, dolní konèetiny u sebe na spodní èásti trupu urèené k pohybu. Bì¾ný Protoss dorùstá výšky okolo 230 cm a vá¾í 150 kg. Jejich domovská planeta Aiur se ale vyznaèuje ni¾ší gravitací ne¾ má Zemì, tak¾e i pøi této velikosti jsou velmi rychlí a obratní.

Kostra

Protosové jsou obratlovci - stejnì jako lidé mají vnitøní kostru, ke které jsou upnuté svaly a celkem je pokryt kù¾í. Kosterní stavba trupu se prakticky neliší od lidské, rozdíly jsou jen v poètu obratlù a ¾eber hrudního koše. Lebka je prota¾ená a na rozdíl od lidské je oblièejová èást v celku, srostlá z nìkolika kostí. Kostra horní konèetiny je se o lidské liší jen uspoøádáním zápìstních kùstek a poètem prstù - Protossové mají ètyøi prsty, pøièem¾ první a poslední prst mohou být postaveny proti ostatním a umo¾òují pevné uchopení. Dolní konèetiny jsou dlouhé, lýtková èást je zkrácena a v klidové poloze svírá se stehenní kostí ostrý úhel. Kotník a zejména prsty dosahují znaèné délky podobnì jako u pozemských kopytníkù. Toto uspoøádání umo¾òuje vyvinout velkou sílu a tím dosa¾ení vysoké rychlosti pøi bìhu, u cvièeného jedince a¾ 50 km /h, a to i na delší vzdálenosti (øádovì v kilometrech).

Svalová soustava

Svaly Protossù mají bunìènou stavbu zcela odlišnou od všeho, co známe, ale jejich uspoøádání a upevnìní ke kostem je opìt velmi podobné jako u lidí. Vzhledem ke své výšce a váze mají svaly menší prùøez ne¾ lidské, ale síla pøipadající na prùøez je mnohem vyšší. Zdá se, ¾e síla Protossù vyvinutá pomocí svalù je ještì posílena pomocí psi energie. Tento efekt se projevuje u všech Protossù na nevìdomé úrovni, tak¾e jejich fyzické výkony jsou vyšší, ne¾ by bylo mo¾né usuzovat jen ze stavby tìla.

Kù¾e

Protosská kù¾e je tvoøena nìkolika vrstvami a pokrývá celý povrch tìla. Nejsvrchnìjší vrstva je tvoøena šupinami, které v sobì spojují tuhost s ohebností. Odolnost kù¾e je taková, ¾e Protoss vydr¾í pobyt ve vzduchoprázdnu stejnì jako pod vodou nebo dokonce zasypán zemí, ostré pøedmìty potøebují velkou sílu a rychlost, aby touto kù¾í pronikly. Protossové nemají potní ¾lázy, tìlo musí ochlazovat vydáváním psi energie. Pigmentace se u jednotlivých protossù liší, mù¾e být èerná, modrá, zelená nebo šedá vèetnì rùzných pøechodù a kombinací.

Smyslové orgány

Zrak je hlavním orientaèním smyslem na delší vzdálenosti. V horní èásti lebky jsou umístìné dvì oèi chránìné zvláštní membránou propouštìjící svìtlo jen jedním smìrem, díky které mají matnì èerný vzhled. Tato membrána mù¾e zmìnou prùhlednosti úèinnì omezovat mno¾ství svìtla vstupující do oka a tím ho chrání pøed poškozením. Úplnì neprùhledná nebude nikdy - kdy¾ je svìtlo pøíliš silné, zavøou se automaticky oèní víèka. Nìkteøí lidé tvrdí, ¾e oèi protossù záøí oran¾ovou nebo modrou barvou, ale tento jev nebyl dosud uspokojivì vysvìtlen. Pod membránou se nachází èoèka, která zmìnou mohutnosti umo¾òuje zaostøování na pøedmìty v rùzné dálce. Na zadní stranì oèní bulvy je soustava svìtlocitlivých receptorù, které zpracovávají svìtelný vjem pøicházející do oka. Protossové zcela jistì vidí v podobném spektru jako lidé a rozeznávají barvy. Je mo¾né, ¾e vnímají i èást ultrafialových nebo infraèervených paprskù, ale toto nebylo potvrzeno.

Dalším smyslem je sluch. Sluchové orgány jsou podobné jako u pozemských plazù, jsou to jakési membrány umístìné po stranách lebky pod èelistní kostí. Tato orientace zajiš»uje lepší zachycení zvukù v prostoru za Protossem, který není kontrolován zrakem. Duální uspoøádání umo¾òuje rozlišit smìr, ze kterého zvuk pøichází, stejnì jako vzdálenost. Citlivost ucha je však ni¾ší ne¾ u lidí a také frekvenèní rozsah se pohybuje v rozmezí 80Hz - 5 KHz. Zvuky o ni¾ší frekvenci s vysokou intenzitou je Protoss schopen vnímat povrchem kù¾e podobnì jako lidé.

Hmat je rozvinutý, nejcitlivìjší jsou koneèky prstù na rukou slou¾ící k rozeznávání struktury materiálu. Receptory reagující na tlak, teplo a chlad jsou rozmístìny po celém povrchu tìla, jejich citlivost je srovnatelná s lidskou.

Protossové nemají smysly umo¾òující vyhodnotit chemické slo¾ení látek, zcela postrádají chu» a èich. Mají však vyvinutý další orientaèní smysl, který registruje psi pole v okolí Protossa a zaznamenává i malé zmìny. Tento všesmìrový smysl pak umo¾òuje Protossùm orientovat se i v naprosté tmì, rozeznávat ¾ivé organismy od ne¾ivých i pøípadì, ¾e jsou ukryty pøed pøímým pohledem, a zachytávat myšlenky ve vnìjší vrstvì vìdomí jiných Protossù, co¾ lze oznaèit za telepatii. Centrem tohoto smyslu je mozek a nervové úponky vyrùstající ze zadní èásti hlavy, které èasto dorùstají a¾ dvou metrù délky. Tyto úponky slou¾í zejména pro vyzaøování vlastního psi pole a jsou základem pro komunikaci mezi Protossy. Temní Protossové si i z tìchto dùvodù nervové úponky témìø celé odøezávají, aby tím sní¾ili schopnost vyzaøování psi pole. To má za následek obtí¾nìjší rozeznání tìchto Temných bì¾nými Protossy a také je zabránìno vyzaøování povrchových myšlenek, co¾ jim umo¾òuje lépe se ukrývat a mít kontrolu nad sdìlovanými informacemi. Nevýhodou tohoto zmrzaèení je horší schopnost vnímání psi pole, které temní Protossové musí kompenzovat výcvikem a zvýšenou pozorností. (Protossové mají tyhle úponky k podobným úèelùm jako lidé oblièejové svaly - sdìlují tím okolí své psychické rozpolo¾ení a mo¾ná i jiné vìci, stejnì jako si lidé pobrukují pøi spokojenosti nebo se tváøí smutnì. Temní Protossové získají odøíznutím úponkù "pokerovou tváø" - tím prakticky pøestanou vyjadøovat jakékoliv emoce nevìdomì. Èlovìk by v takovém pøípadì nosil roušku a èerné brýle, nebo si umrtvil mimické svaly. Prostì se více izolují od ostatních Protossù, èím¾ získají pár výhod a pár nevýhod.)Schopnost skrýt svojí pøítomnost psionicky ale ovládají i nìkteøí jiní Protossové a jsou schopni toto krytí pøenést na urèitou dobu napø. i na èlovìka.[1]

S psi smyslem souvisí i další neobvyklé schopnosti Protossù. Všichni pou¾ívají telepatii pomocí psi pole ke komunikaci, a všichni pou¾ívají nevìdomì jakousi formu "vnitøní telekineze", pokud mají bez pomoci techniky dosáhnout fyzického výkonu vìtšího, ne¾ by odpovídalo mo¾nostem jejich svalù. Tímto zpùsobem šetøí energii, nebo» nemusí vy¾ivovat tìlo, aby bylo schopno v nároèné situaci správnì reagovat. Místo toho pou¾ijí psi energii pøímo pomocí vùle, i kdy¾ pravdìpodobnì nevìdomì. Nìkteøí nadaní a trénovaní jedinci však doká¾í vyu¾ívat pouze psi energii jen s pomocí vùle, co¾ jim umo¾òuje levitovat a koncentrovat tuto energii ve formì nièivých výbojù. Domníváme se, ¾e tyto schopnosti jsou výraznì posíleny pomocí speciálních zaøízení obsahujících energetické krystaly, skuteèností ale zùstává, ¾e tyto schopnosti nemohou být vyvolány bez pøítomnosti vycvièeného Protossa.

Vnitøní orgány

Protossové mají mozek slo¾ený podobnì jako lidský z miliard neuronù. Je však vìtší a t쾚í a zasahuje a¾ do oblièejové èásti lebky. Tím však podobnost s lidským organismem konèí. Témìø celý vnitøek hrudníku zabírají jen dva slo¾ité orgány - orgán pro pøijímání a rozvod psi energie a orgán pro vytváøení a recyklaci bunìk spolu s rozvodným systémem spojený se zásobárnou ¾ivin. Orgán pro zpracování psi energie umo¾òuje tuto energii vstøebávat prakticky odkudkoliv, kde se tato energie nachází v dostateèném mno¾ství. Kromì toho také vstøebávají svìtelnou energii.[2] V pøedtechnické dobì, kdy se Protossové ¾ivili lovem zvíøat, sáli tuto energii z èerstvì zabitých úlovkù dotykem hlavy. (Zdá se, ¾e psi energie je souèástí všech ¾ivých tvorù a po smrti se snáze uvolòuje. Nicménì jakékoliv dohady o existenci duše a jejím pozøení známé z pozemských povìstí a mytologie nemohou být touto energií vysvìtlovány, aèkoliv mo¾ná jejich pùvod le¾í právì zde.) V dnešní dobì ale Protossové dovedou získávat psi energii umìle, domníváme se, ¾e buï transformací z jiného zdroje, nebo èerpáním energie obklopující kolonizované planety. (Vše nasvìdèuje tomu, ¾e psi energie ka¾dého Protossa se v okam¾iku smrti uvolòuje, a pokud není rituálnì pozøena jinými pøíslušníky klanu, rozptýlí se v prostoru. Tímto zpùsobem by okolo ka¾dé planety, na které existuje dostateènì rozvinutý ¾ivot, mohlo nashromá¾dit mnoho energie, které Protossové dovedou vyu¾ít, na rozdíl od teranské technologie.)

Na tento psionický orgán navazuje energetická sí», která rozvádí psi energii do svalù a dalších orgánù. Tato energie je pou¾ívána pøímo pro další transformace a zajiš»uje tak protosskému organismu velkou efektivitu.

Recyklaèní orgán mù¾e rozvádìt do tìla zárodeèné buòky pomocí speciálního øeèištì, které se v jistém smìru podobá tepnám, ¾ílám a vláseènicím v lidském organismu. Slou¾í pro regeneraci poškozených bunìk i celkové regeneraci tìla. Zásoba ¾ivin se vytváøí pøi rùstu organismu a následnì je vyu¾ívána celý zbytek ¾ivota. Tu trochu vody, kterou Protossové potøebují jsou schopni vstøebat skrz kù¾i. [2] Tento systém zajiš»uje Protossùm prakticky nesmrtelnost a naprostou imunitu vùèi zmìnám na bunìèné úrovni, ke kterým dochází následkem radiace. Po celou dobu aktivního ¾ivota, která dosahuje stovek let, Protoss fyzicky nestárne a jeho organismus je stále plnì funkèní. Teprve ve chvíli, kdy je zásoba ¾ivin vyèerpána, zaèínají se na organismu projevovat zmìny, které se stávají nevratnými. Smrt pøirozenou cestou nastává po úplném vyèerpání organismu, který u¾ není schopen obnovovat poškození. K tomu však prakticky nikdy nedocházelo, nebo» Protossové v pøedtechnickém vìku vìtšinou umírali na zranìní pøi lovu nebo boji. V souèasné dobì je mo¾no ¾iviny umìle doplòovat (pomocí duté jehly), tak¾e Protossové jsou prakticky nesmrtelní.

Pohlavní orgány a rozmno¾ování

O této èásti protosské biologie máme jen velmi málo informací. Pøi dosa¾ení pohlavní dospìlosti, která je pravdìpodobnì závislá na vùli, dojde v pánevní oblasti k vytvoøení malé dutiny (u "¾en") nebo kladélka (u "mu¾ù"). Nepodaøilo se zjistit, zda pohlaví jedince je urèeno pøedem, domníváme se, ¾e volba závisí na dotyèném a je plnì pod jeho kontrolou. Oba tyto orgány jsou propojeny s bunìèným øeèištìm. Pøi pohlavním styku je kladélko zasunuto do dutiny, "¾ena" vylouèí jednu zárodeènou buòku nesoucí genetickou informaci - vajíèko, "mu¾" nìkolik tìchto bunìk. Bìhem nìkolika hodin se jedna mu¾ská buòka dostane a¾ k vajíèku a oplodní ho. Od té chvíle je ¾ena oznaèena jako "matka". Zárodek se vyvíjí v její dutinì, potøebné ¾iviny získává ze zásob matky. Proto je ka¾dé tìhotenství velmi nároèné a zpùsobuje zkrácení ¾ivota o nìkolik desítek let. Kladélko i vývojovou dutinu lze pou¾ít opakovanì, ale Protosové obvykle plodí pouze jednoho potomka, pouze pøi potøebì obnovení poètu dochází k opakovanému oplodòování. Pokud u¾ orgánù není tøeba, jsou tìlem opìt rozlo¾eny a vstøebány.

Kdy¾ má zárodek asi 10 cm v prùmìru, co¾ je asi po tøiceti standardních dnech, vytvoøí se na jeho povrchu vrstva bunìk umo¾òující rozklad nezpracované potravy a je vypuzen z matèina tìla. Je ulo¾en do líhnì, co¾ je vìtšinou velká jáma naplnìná masem, krví a vnitønostmi zabitých zvíøat, rozemletými rostlinami a krystaly nabité psi energií. V jedné líhni bývá nìkolik vajíèek v rùzných stádiích vývinu. Zásoby ¾ivin i energie je tøeba doplòovat po celou dobu rùstu, která pøesahuje 20 standardních let. Zárodek mù¾e komunikovat s ostatními Protossy, kteøí se starají o líheò, jakmile se mu vytvoøí nervové úponky, k èemu¾ dochází asi po dvou letech. Protossové své líhnì stìhují jen v nejvyšší nouzi a brání je pøed všemi mo¾nými predátory. Kdy¾ je Protoss uvnitø plnì vyvinut, na propustné vnitøní kù¾i se vytvoøí další tuhá a nepropustná vrstva, èím¾ je vývin ukonèen. Protoss pak protrhne vy¾ivovací blánu a po nìkolika hodinách je schopen zapojit se do normálního ¾ivota.

V souèasnosti u¾ rozmno¾ování probíhá pomocí odbìru bunìk pøímo z tìla, tak¾e není nutné vytváøet pohlavní orgány, a vývin zárodku probíhá ve zvláštních nádr¾ích obsahující všechny potøebné ¾iviny.

Všechny tyto vlastnosti smìøují k tomu, aby byli Protossové jako druh i jednotlivci imunní vùèi zmìnám, co¾ se projevuje i v jejich myšlení. Protossové jsou ve srovnání s lidmi velmi konzervativní a neradi cokoliv mìní. Z tohoto dùvodu se jen velmi pomalu pøizpùsobují mìnícím se podmínkám, mnohem víc se sna¾í vrátit vše do stabilního stavu, na který jsou zvyklí.


Autorem je Jerson