Protossové jsou mimozemskou rasou humanoidů pocházející z
planety Aiur. Ačkoliv bylo několik z nich zkoumáno teranskými biology, následující zpráva je kompilát ověřených teorií, doměnek a informací poskytnutých samotnými Protossy.
Protossové jako samostatný druh existují už velmi dlouho, minimálně několik tisíc pozemských let, ale pravděpodobněji se stáří jejich druhu počítá na statisíce let. Do jejich vývoje zasáhla jiná mimozemská inteligentní rasa označovaná jako Xel'Naga. Rozsah změn provedených touto rasou není znám, ale domníváme se, se držel již vyvinutých znaků, které rozvinul téměř k dokonalosti, a naopak potlačil nebo odstranil nežádoucí jevy, ke kterým ve vývoji došlo.
Protossové jsou tvorové s humaniodní stavou těla - trup obsahující důležité orgány je spojen s hlavou poměrně tenkým krkem, dva páry končetin, horní vycházející se stran trupu sloužící k manipulaci, dolní končetiny u sebe na spodní části trupu určené k pohybu. Běžný Protoss dorůstá výšky okolo 230 cm a váží 150 kg. Jejich domovská planeta Aiur se ale vyznačuje nižší gravitací než má Země, takže i při této velikosti jsou velmi rychlí a obratní.
Kostra
Protosové jsou obratlovci - stejně jako lidé mají vnitřní kostru, ke které jsou upnuté svaly a celkem je pokryt kůží. Kosterní stavba trupu se prakticky neliší od lidské, rozdíly jsou jen v počtu obratlů a žeber hrudního koše. Lebka je protažená a na rozdíl od lidské je obličejová část v celku, srostlá z několika kostí. Kostra horní končetiny je se o lidské liší jen uspořádáním zápěstních kůstek a počtem prstů - Protossové mají čtyři prsty, přičemž první a poslední prst mohou být postaveny proti ostatním a umožňují pevné uchopení. Dolní končetiny jsou dlouhé, lýtková část je zkrácena a v klidové poloze svírá se stehenní kostí ostrý úhel. Kotník a zejména prsty dosahují značné délky podobně jako u pozemských kopytníků. Toto uspořádání umožňuje vyvinout velkou sílu a tím dosažení vysoké rychlosti při běhu, u cvičeného jedince až 50 km /h, a to i na delší vzdálenosti (řádově v kilometrech).
Svalová soustava
Svaly Protossů mají buněčnou stavbu zcela odlišnou od všeho, co známe, ale jejich uspořádání a upevnění ke kostem je opět velmi podobné jako u lidí. Vzhledem ke své výšce a váze mají svaly menší průřez než lidské, ale síla připadající na průřez je mnohem vyšší. Zdá se, že síla Protossů vyvinutá pomocí svalů je ještě posílena pomocí psi energie. Tento efekt se projevuje u všech Protossů na nevědomé úrovni, takže jejich fyzické výkony jsou vyšší, než by bylo možné usuzovat jen ze stavby těla.
Kůže
Protosská kůže je tvořena několika vrstvami a pokrývá celý povrch těla. Nejsvrchnější vrstva je tvořena šupinami, které v sobě spojují tuhost s ohebností. Odolnost kůže je taková, že Protoss vydrží pobyt ve vzduchoprázdnu stejně jako pod vodou nebo dokonce zasypán zemí, ostré předměty potřebují velkou sílu a rychlost, aby touto kůží pronikly. Protossové nemají potní žlázy, tělo musí ochlazovat vydáváním psi energie. Pigmentace se u jednotlivých protossů liší, může být černá, modrá, zelená nebo šedá včetně různých přechodů a kombinací.
Smyslové orgány
Zrak je hlavním orientačním smyslem na delší vzdálenosti. V horní části lebky jsou umístěné dvě oči chráněné zvláštní membránou propouštějící světlo jen jedním směrem, díky které mají matně černý vzhled. Tato membrána může změnou průhlednosti účinně omezovat množství světla vstupující do oka a tím ho chrání před poškozením. Úplně neprůhledná nebude nikdy - když je světlo příliš silné, zavřou se automaticky oční víčka. Někteří lidé tvrdí, že oči protossů září oranžovou nebo modrou barvou, ale tento jev nebyl dosud uspokojivě vysvětlen. Pod membránou se nachází čočka, která změnou mohutnosti umožňuje zaostřování na předměty v různé dálce. Na zadní straně oční bulvy je soustava světlocitlivých receptorů, které zpracovávají světelný vjem přicházející do oka. Protossové zcela jistě vidí v podobném spektru jako lidé a rozeznávají barvy. Je možné, že vnímají i část ultrafialových nebo infračervených paprsků, ale toto nebylo potvrzeno.
Dalším smyslem je sluch. Sluchové orgány jsou podobné jako u pozemských plazů, jsou to jakési membrány umístěné po stranách lebky pod čelistní kostí. Tato orientace zajišťuje lepší zachycení zvuků v prostoru za Protossem, který není kontrolován zrakem. Duální uspořádání umožňuje rozlišit směr, ze kterého zvuk přichází, stejně jako vzdálenost. Citlivost ucha je však nižší než u lidí a také frekvenční rozsah se pohybuje v rozmezí 80Hz - 5 Khz. Zvuky o nižší frekvenci s vysokou intenzitou je Protoss schopen vnímat povrchem kůže podobně jako lidé.
Hmat je rozvinutý, nejcitlivější jsou konečky prstů na rukou sloužící k rozeznávání struktury materiálu. Receptory reagující na tlak, teplo a chlad jsou rozmístěny po celém povrchu těla, jejich citlivost je srovnatelná s lidskou.
Protossové nemají smysly umožňující vyhodnotit chemické složení látek, zcela postrádají chuť a čich. Mají však vyvinutý další orientační smysl, který registruje psi pole v okolí Protossa a zaznamenává i malé změny. Tento všesměrový smysl pak umožňuje Protossům orientovat se i v naprosté tmě, rozeznávat živé organismy od neživých i případě, že jsou ukryty před přímým pohledem, a zachytávat myšlenky ve vnější vrstvě vědomí jiných Protossů, což lze označit za telepatii. Centrem tohoto smyslu je mozek a nervové úponky vyrůstající ze zadní části hlavy, které často dorůstají až dvou metrů délky. Tyto úponky slouží zejména pro vyzařování vlastního psi pole a jsou základem pro komunikaci mezi Protossy. Temní Protossové si i z těchto důvodů nervové úponky téměř celé odřezávají, aby tím snížili schopnost vyzařování psi pole. To má za následek obtížnější rozeznání těchto Temných běžnými Protossy a také je zabráněno vyzařování povrchových myšlenek, což jim umožňuje lépe se ukrývat a mít kontrolu nad sdělovanými informacemi. Nevýhodou tohoto zmrzačení je horší schopnost vnímání psi pole, které temní Protossové musí kompenzovat výcvikem a zvýšenou pozorností. (Protossové mají tyhle úponky k podobným účelům jako lidé obličejové svaly - sdělují tím okolí své psychické rozpoložení a možná i jiné věci, stejně jako si lidé pobrukují při spokojenosti nebo se tváří smutně. Temní Protossové získají odříznutím úponků "pokerovou tvář" - tím prakticky přestanou vyjadřovat jakékoliv emoce nevědomě. Člověk by v takovém případě nosil roušku a černé brýle, nebo si umrtvil mimické svaly. Prostě se více izolují od ostatních Protossů, čímž získají pár výhod a pár nevýhod.) Schopnost skrýt svojí přítomnost psionicky ale ovládají i někteří jiní Protossové a jsou schopni toto krytí přenést na určitou dobu např. i na člověka.[1]
S psi smyslem souvisí i další neobvyklé schopnosti
Protossů. Všichni používají telepatii pomocí psi pole ke komunikaci, a všichni používají
nevědomě jakousi formu "vnitřní telekineze", pokud mají bez
pomoci techniky dosáhnout fyzického výkonu většího, než by odpovídalo možnostem
jejich svalů. Tímto způsobem šetří energii, neboť nemusí vyživovat tělo,
aby bylo schopno v náročné situaci správně reagovat. Místo toho použijí
psi energii přímo pomocí vůle, i když pravděpodobně nevědomě. Někteří
nadaní a trénovaní jedinci však dokáží využívat pouze psi energii jen s
pomocí vůle, což jim umožňuje levitovat a koncentrovat tuto energii ve formě
ničivých výbojů. Domníváme se, že tyto schopnosti jsou výrazně posíleny
pomocí speciálních zařízení obsahujících energetické krystaly, skutečností
ale zůstává, že tyto schopnosti nemohou být vyvolány bez přítomnosti
vycvičeného Protossa.
Vnitřní orgány
Protossové mají mozek složený podobně jako lidský z miliard neuronů. Je však větší a těžší a zasahuje až do obličejové části lebky. Tím však podobnost s lidským organismem končí. Téměř celý vnitřek hrudníku zabírají jen dva složité orgány - orgán pro přijímání a rozvod psi energie a orgán pro vytváření a recyklaci buněk spolu s rozvodným systémem spojený se zásobárnou živin. Orgán pro zpracování psi energie umožňuje tuto energii vstřebávat prakticky odkudkoliv, kde se tato energie nachází v dostatečném množství. Kromě toho také vstřebávají světelnou energii.[2] V předtechnické době, kdy se Protossové živili lovem zvířat, sáli tuto energii z čerstvě zabitých úlovků dotykem hlavy. (Zdá se, že psi energie je součástí všech živých tvorů a po smrti se snáze uvolňuje. Nicméně jakékoliv dohady o existenci duše a jejím pozření známé z pozemských pověstí a mytologie nemohou být touto energií vysvětlovány, ačkoliv možná jejich původ leží právě zde.) V dnešní době ale Protossové dovedou získávat psi energii uměle, domníváme se, že buď transformací z jiného zdroje, nebo čerpáním energie obklopující kolonizované planety. (Vše nasvědčuje tomu, že psi energie každého Protossa se v okamžiku smrti uvolňuje, a pokud není rituálně pozřena jinými příslušníky klanu, rozptýlí se v prostoru. Tímto způsobem by okolo každé planety, na které existuje dostatečně rozvinutý život, mohlo nashromáždit mnoho energie, které Protossové dovedou využít, na rozdíl od teranské technologie.)
Na tento psionický orgán navazuje energetická síť, která rozvádí psi energii do svalů a dalších orgánů. Tato energie je používána přímo pro další transformace a zajišťuje tak protosskému organismu velkou efektivitu.
Recyklační orgán může rozvádět do těla zárodečné buňky pomocí speciálního řečiště, které se v jistém směru podobá tepnám, žílám a vlásečnicím v lidském organismu. Slouží pro regeneraci poškozených buněk i celkové regeneraci těla. Zásoba živin se vytváří při růstu organismu a následně je využívána celý zbytek života. Tu trochu vody, kterou Protossové potřebují jsou schopni vstřebat skrz kůži. [2] Tento systém zajišťuje Protossům prakticky nesmrtelnost a naprostou imunitu vůči změnám na buněčné úrovni, ke kterým dochází následkem radiace. Po celou dobu aktivního života, která dosahuje stovek let, Protoss fyzicky nestárne a jeho organismus je stále plně funkční. Teprve ve chvíli, kdy je zásoba živin vyčerpána, začínají se na organismu projevovat změny, které se stávají nevratnými. Smrt přirozenou cestou nastává po úplném vyčerpání organismu, který už není schopen obnovovat poškození. K tomu však prakticky nikdy nedocházelo, neboť Protossové v předtechnickém věku většinou umírali na zranění při lovu nebo boji. V současné době je možno živiny uměle doplňovat (pomocí duté jehly), takže Protossové jsou prakticky nesmrtelní.
Pohlavní orgány a rozmnožování
O této části protosské biologie máme jen velmi málo informací. Při dosažení pohlavní dospělosti, která je pravděpodobně závislá na vůli, dojde v pánevní oblasti k vytvoření malé dutiny (u "žen") nebo kladélka (u "mužů"). Nepodařilo se zjistit, zda pohlaví jedince je určeno předem, domníváme se, že volba závisí na dotyčném a je plně pod jeho kontrolou. Oba tyto orgány jsou propojeny s buněčným řečištěm. Při pohlavním styku je kladélko zasunuto do dutiny, "žena" vyloučí jednu zárodečnou buňku nesoucí genetickou informaci - vajíčko, "muž" několik těchto buněk. Během několika hodin se jedna mužská buňka dostane až k vajíčku a oplodní ho. Od té chvíle je žena označena jako "matka". Zárodek se vyvíjí v její dutině, potřebné živiny získává ze zásob matky. Proto je každé těhotenství velmi náročné a způsobuje zkrácení života o několik desítek let. Kladélko i vývojovou dutinu lze použít opakovaně, ale Protosové obvykle plodí pouze jednoho potomka, pouze při potřebě obnovení počtu dochází k opakovanému oplodňování. Pokud už orgánů není třeba, jsou tělem opět rozloženy a vstřebány.
Když má zárodek asi 10 cm v průměru, což je asi po třiceti standardních dnech, vytvoří se na jeho povrchu vrstva buněk umožňující rozklad nezpracované potravy a je vypuzen z matčina těla. Je uložen do líhně, což je většinou velká jáma naplněná masem, krví a vnitřnostmi zabitých zvířat, rozemletými rostlinami a krystaly nabité psi energií. V jedné líhni bývá několik vajíček v různých stádiích vývinu. Zásoby živin i energie je třeba doplňovat po celou dobu růstu, která přesahuje 20 standardních let. Zárodek může komunikovat s ostatními Protossy, kteří se starají o líheň, jakmile se mu vytvoří nervové úponky, k čemuž dochází asi po dvou letech. Protossové své líhně stěhují jen v nejvyšší nouzi a brání je před všemi možnými predátory. Když je Protoss uvnitř plně vyvinut, na propustné vnitřní kůži se vytvoří další tuhá a nepropustná vrstva, čímž je vývin ukončen. Protoss pak protrhne vyživovací blánu a po několika hodinách je schopen zapojit se do normálního života.
V současnosti už rozmnožování probíhá pomocí odběru buněk přímo z těla, takže není nutné vytvářet pohlavní orgány, a vývin zárodku probíhá ve zvláštních nádržích obsahující všechny potřebné živiny.
Všechny tyto vlastnosti směřují k tomu, aby byli Protossové jako druh i jednotlivci imunní vůči změnám, což se projevuje i v jejich myšlení. Protossové jsou ve srovnání s lidmi velmi konzervativní a neradi cokoliv mění. Z tohoto důvodu se jen velmi pomalu přizpůsobují měnícím se podmínkám, mnohem víc se snaží vrátit vše do stabilního stavu, na který jsou zvyklí.
Autorem je Jerson